Konica Hexar je docela zajímavý fotoaparát. Zvenku připomíná kompaktní hledáčkové přístroje ze 70. let, má ale automatickou expozici, převíječ filmu a autofokus jako dnešní kompakty. Přitom má zabudovaný světelný (a údajně velmi kvalitní) objektiv 2/35 a navíc umožňuje manuální nastavování všech funkcí.

Základní údaje o tomto přístroji najdete na internetu. Specielní stránky o Hexaru (v angl.) jsou tady. Hodně lidí Hexar zaujal díky velmi podrobnému a positivnímu posudku R. Caruany, který můžete najít na photo.netu P. Greenspuna (a pod ním mnoho desítek komentářů dalších uživatelů), další review od D. Stelly je  zde, celkem podrobný popis a hodnocení  jsou i na CameraQuestu S. Gandyho.

Asi vás nepřekvapí, že když si Hexar pořídil můj bratranec (nedávno ho ale zase prodal), tak jsem si ho chtěl alespoň vyzkoušet. 

První dojmy:

Takže k dispozici jsem měl dnešní verzi Hexaru, Konicu Hexar Silver (viz obr. nahoře). Na první pohled je větší a těžší než dnešní kompakty, objektiv se při vypnutí nezasunuje (ani nezakrývá; musíte používat normální krytku a při fotografování ji nezapomenout sundat !) a není to přístroj zcela kapesní.

Objektiv je pevná pětatřicítka, kolem něj je zabudovaná sluneční clona, která se při fotografování jednoduše vysune, závit na filtr má průměr 46mm (čidlo (ne TTL) exposimetru je ale mimo něj).

Při zaostření na bližší vzdálenosti se v hledáčku posunuje rámeček pro kompenzaci paralaxy a když si zvyknete, je to překvapivě přesné. Jinak je hledáček dost chudý a neukazuje expoziční údaje (jen na horním panelu).

Ovládání je elektronické; na horní straně těla je LCD displej a dále přepínač funkcí, kroužek nastavení clony a pár malých tlačítek a zpočátku jsem měl problém některé funkce vůbec nastavit.

Fotoaparát je překvapivě tichý. Hlavní kritika Hexaru Silver se totiž týká vypuštění speciálního tichého (silent) módu oproti verzím předchozím, údajně z patentových důvodů, i tak je ale častý dotaz "kdy už budeš fotit?" už po snímku.

Při fotografování lidí v interiéru bez blesku se mi nejlépe osvědčil zcela automatický režim s programovou expozicí (předvolba clony, kterou přístroj upraví teprve když nestačí daný rozsah časů, nejdelší používaný čas můžete přitom nastavit  mezi 1/4 a 1/60 s) nebo v ručním režimu. Autofokus je aktivní a neměl v této situaci, kdy je málo světla a kontrastu, žádné problémy. Při typické expozici blízko f2 a 1/60 byly výsledky slušné na formátu 18x24.

Smíšené pocity jsem měl při použití blesku. Ten není zabudován a musí se tedy nasadit; výhodou je, že se prakticky neprojevuje problém červených očí (a nevýhodou, že ho s sebou musíte nosit). Problém byl při užití kamery v programovém módu. Funguje to totiž zřejmě tak, že se nejprve udělá normální programová expozice (např. f2 a 1/60), pak se clona přivře podle změřené vzdálenosti a odpálí se blesk. Protože mezi tím je určitá doba, často jsem měl dvojité obrázky. Lepší to bylo jen v případech, kdy bylo víc světla...
Poději jsem začal požívat s bleskem už jen clonovou automatiku nebo manuální nastavení a bylo všechno v pořádku.

Docela se mi naopak líbilo fotografování ze stativu. Vzhledem k absenci zrcátka je Hexar výborně použitelný i na jinak mizerném lehkém stativu, přitom se výborně uplatní i možnost manuálního nastavení všech funkcí včetně např. zaostřené vzdálenosti nebo bodové měření expozice v manuálním režimu. Pro večerní/noční záběry je dobře použitelný čas T, který lze navíc zapnout pomocí samospouštì (a na konci vypnout ručně). Při f8 jsou navíc vlastnosti objektivu Hexaru skutečně vynikající, jak to má u pevné pětatřicítky být. Asi jedinou nevýhodou pro fotografii v exteriéru je minimální čas závěrky: jen 1/250 s. Ven jsem si tedy bral filmy 100 ASA a filmy citlivější jsem si nechal dovnitř. Naštěstí je možné vyndat částečně exponovaný film a použít ho zase později.
 

Zatímní shrnutí:

Konica Hexar je výborný přístroj pro "available light" fotografii lidí bez blesku, s citlivým filmem lze fotografovat prakticky všude, kde ještě vidíte. Navíc je dostatečně tichý a ne příliš nápadný. Z ruky je celkem bezpečně udržitelná 1/30 s. Ale pozor, není to zoom, takže se s ním musíte pohybovat sami..
Není to také přístroj z dnešního hlediska právě kompaktní; vlastně není o moc menší ani lehčí než malá zrcadlovka s pevným objektivem.

Díky kvalitnímu objektivu a možnostem ručního nastavení se Hexar může uplatnit i při fotografii statických objektù, krajiny apod. Určitým omezením může být pevně zabudovaný objektiv s f=35 mm (a eventuelně paralaxa při focení na blízko). 

Docela praktickou zajímavostí je to, že díky malému výřezu v rámečku poznáte na negativu, že byl nafocený Hexarem. Někdo přivítá i možnost práce s infračervenými filmy, kdy Hexar umí provést potřebnou korekci zaostření sám.

A na závěr ještě něco k objektivu:

Už jsem se zmínil, že objektiv Hexaru je kvalitní pětatřicítka, porovnatelná s podobnými objektivy u značkových zrcadlovek. Kresba otevřeného objektivu je pochopitelně měkčí, ale se cloněním se výrazně zlepšuje až do f/8 (až ~100 lppm), kdy se vyrovná mým nejlepším Nikkorům.
Korekce objektivu v ploše snímku je však trochu neobvyklá, zřejmě pro dosažení optimální kresby až do krajů.  Kresba je velmi rovnoměrná v celé ploše políčka, slabší jsou jen extrémní rohy (zvláště u otevřeného objektivu, to ale překvapivé není), ale (prakticky stejně) také střed pole(!) Podobné je to při všech clonách: rozlišení je rovnoměrné na celém políčku a o něco slabší ve středu a v rozích. Rozdíly ale velké nejsou a na fotkách je nejspíš neuvidíte.. Samozřejmě nevím, zda toto chování je v daném případě typické nebo souvisí s konkrétním objektivem..