Make your own free website on Tripod.com

Fotografie | Jan Kroupa | Technika

 Nikkor 2.8/28 AiS
Klasický širokoúhlý manuální objektiv
(a normální objektiv pro APS formát)
 

 

I když ohniskovou délku 28mm mi při fotografování s digitálním Canonem 40D
pokrývá mnohem praktičtější a stabilizovaný zoom EF-S 2.8/17-55,
starý Nikkor 2.8/28 jsem docela dlouho používal jako normální objektiv pro
klidnější fotografování, kdy není na škodu, že zaostření nebo expozici
je nutno věnovat větší pozornost a občas třeba udělat pár kroků navíc.
 

Nikkor 2.8/28 AiS je poslední verzí  manuální osmadvacítky od Nikonu. Na trhu objevil v roce 1981 a posudky z té doby jej označovaly za jeden z nejlepších širokoúhlých (nejenom) Nikkorů. Vyráběl se proto ještě nedávno.
Má solidní mechanickou konstrukci a kvalitní optiku s CRC členy, které zajišťují  bezvadnou kresbu i při fotografování na blízko.
Od r. 1986 Nikon souběžně dodával i svou první opticky zjednodušenou AF verzi (jen 5 čoček oproti původním 8). Její kresba ale nijak skvělá nebyla a proto pozdější (zatím i poslední) AF-D varianta z r. 1994 dostala opět novou optiku (6 čoček), aby za starým manuálním objektivem už příliš nezaostávala (detaily ještě dole).

Specifikace:
Optická konstrukce:  8 čoček v 8 členech, clona se 7 lamelami, f/2.8 - f/22, ostření od 0.2 m
(měřítko 1:3.9), průměr 63 mm, délka (od příruby) 44.5 mm, váha 250 g, závit filtru 52 mm.

Objektiv byl v 80 letech pochopitelně zkonstruován pro kinofilmové přístroje (24x36mm),
kde poskytuje úhel záběru 74
o, přibližně o polovinu širší než normální padesátka (46 o). 
Uplatňoval se tedy jako (mírně) širokoúhlý objektiv např. při fotografování krajiny nebo reportáží v interiéru. Velikost kinofilmu zdědil digitální formát, který Nikon označuje FX a jiní jen full frame. Zatím se objevuje jen u poměrně drahých a tedy spíše profesionálních přístrojů, možná se ale časem prosadí i pro širší použití.

Běžné amatérské digitální zrcadlovky dnes vesměs využívají APS formát (Nikon DX, Canon APS-C)  s rozměry snímače přibližně 1.5-1.6x menšími než bylo políčko kinofilmu. Ořezání políčka z původních 24x36mm na ca. 15x23mm (a tím i šířky zobrazeného pole) má za následek to, že výsledný obrazový úhel se u osmadvacítky zmenší na asi 50 o a lze ji proto (na Canonu 40D) považovat za normální objektiv  s "efektivní" ohniskovou délkou 45mm (42mm u obdobných Nikonů).

Já měl vždy normální objektivy docela rád a také jsem nedávno docela ocenil, že (po letech) začal Nikon pro své DX digitální zrcadlovky dodávat moderní a dostupný pevný objektiv AF-S 1.8/35 DX G  s efektivní ohniskovou délkou 52.5mm, který také na rozdíl od předchozích AF Nikkorů umožňuje autofokus i u jejich amatérských modelů jako je D60. Canon zatím nic takového nemá i když lze samozřejmě podobně využít např. starší EF 2/35, který sice nemá USM (jen mikromotorek), zase ale stále docela slušnou optiku.

--------------------

Jak funguje

Objektiv v současné době příležitostně používám (s příslušnou redukcí) na Canonu 40D, se kterým lze i s manuálním objektivem měřit expozici (s určitými výhradami, viz stránka o 40D) a uspokojivě zaostřit v hledáčku (0.95x) nebo ještě přesnější s využitím funkce live-view a zvětšenou částí záběru.
Ruční clonění a zaostřování pochopitelně není rychlé, při fotografování statických objektů to ale příliš nevadí. Pro pohotovější práci lze v principu využít poměrně velké hloubky ostrosti (při f/8 např. 1-2 m, 1.5-3 m nebo 3 m -
) a vše potřebné přednastavit.

Mechanická konstrukce

je na dnešní poměry neobvykle kvalitní, clonový kroužek jemně zaskakuje na celých hodnotách, zaostřovací kroužek se otáčí hladce a přesně, žádné vakly - prostě bezva a také určitě důvod, proč klasické Nikkory ještě rád používám (tedy aspoň občas)..

Optika

V dobách kinofilmu jsem k tomuto objektivu neměl vůbec žádné výhrady, byl prostě po všech stránkách výborný. Teď jsem se zkusil podrobněji podívat, jak pracuje na digitální zrcadlovce a přirozeně se nabízelo porovnat jej s novým "digitálním" zoomem EF-S 2.8/17-55 IS.

Nafotil jsem s oběma objektivy z okna sérii snímků od f/2.8 do f/11 a když jsem si výsledné záběry na obrazovce prohlédl a (pečlivě)porovnal tak jsem zjistil, že při všech clonách je kresba obou objektivů prakticky totožná, jen při f/2.8 byl pevný objektiv možná o trošičku lepší.. Vypadá, že s výjimkou okrajů pole při f/2.8 je s oběma výsledné rozlišení při všech clonách blízké limitu senzoru 10MPx fotoaparátu, což je výsledek jistě uspokojivý.

Přednosti: Tato pevná osmadvacítka má prakticky zanedbatelné geometrické zkreslení (zoom na 28mm mírně poduškovité), při nižších clonách méně vinětuje (obojí ale umí DPP u EF-S objektivu automaticky opravit) a také zaostřuje na bližší vzdálenost (přitom díky CRC je na blízko už při f/2.8 v rozích zřetelně ostřejší, než zoom při f/5.6 a nižší má i chromatickou aberaci).

Drobné výhrady: Už jsem se vícekrát přesvědčil, že se staršími kinofilmovými objektivy (kromě padesátky) bývá na digitálních zrcadlovkách nejčastějším problémem chromatická aberace (CA), která je u zoomu na 28mm, ve střední části jeho rozsahu, prakticky zanedbatelná. Ani osmadvacítka v tom sice úplně stoprocentní není a barevné proužky podél kontrastních hran jsem u krajů a rohů (některých) snímků na obrazovce skutečně objevil, nejsou ale nijak výrazné, takže se o ně v praxi (web, tisk na běžné formáty) vlastně nemusím starat. Obecně ovšem neuškodí využít při editaci fotografií z osmadvacítky i filtr na redukci CA.
Je jen škoda, že dodávaný RAW konvertor Canonu (DPP) umožňuje (zatím?) korekci CA pouze pro EF objektivy a v daném případě tedy nepomůže. Naopak zcela bezvadně lze využít např. ALR (Adobe LightRoom, zkoušel jsem verzi 3beta).

Mimochodem podle několika ukázkových snímků na webu je na tom s CA ještě viditelně hůře výše zmíněný nový DX Nikkor 1.8/35 (!), RAW konvertor od Nikonu nebo přímo lepší těla se s tím ale snadno vypořádávají.

--------------------

Pár slov na závěr:

Je zřejmé, že se starým manuálním Nikkorem 2.8/28 AiS  lze i dnes digitálně fotografovat a výsledná technická kvalita snímků není o nic horší než s moderními zoomy. Nevím, jaké by to bylo na senzoru s vyšším rozlišením (50D, 7D) nebo na plném formátu (5D, 5DmII), ale i v těchto případech by měl být objektiv velmi slušně použitelný (zajímavé asi hlavně pro plný formát).

Málokdo se ovšem dobrovolně vzdá autofokusu, možnosti změny ohniska u zoomu, automatické expozice nebo třeba stabilizace, zcela jistě v případech, kde se něco rychleji mění či hýbe. Když mám dokumentovat nějakou akci, beru si vždycky normální zoom.

Nevím sice, jestli jsem udělal úplně dobře, ale nakonec jsem tento objektiv ve své retro-výbavě (jako doplněk padesátky) nahradil  o trochu širší kompaktní čtyřiadvacítkou, pro změnu od Olympusu, která je téměř stejně dobrá.

Pro úplnost ještě na ukázku přidávám podvečerní snímek naší vesnice Nikkorem 2.8/28:

Přepracováno (digi) 10.3.2009, později jen drobné úpravy.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Pro příznivce čísel a grafů
přidám ještě dvě historická porovnání MTF křivek tohoto Nikkoru ze stránek photodo, dříve asi nejspolehlivějšího zdroje informací o kvalitě objektivů.
Později jsem některé jejich výsledky srovnával i s daty uváděnými výrobci
a zpravidla se to příliš nelišilo.

Vlevo můžete porovnat tento objektiv s jeho pozdější (a zatím i současnou)
AF-D verzí a napravo s téměř kultovním Elmaritem R firmy Leica ze stejné doby. 

Samozřejmě nemá smysl takovéto grafy
a MTF křivky nějak přeceňovat,
nicméně potvrzují, že Nikkor AiS 2.8/28 byl ve své době jedním z nejkvalitnějších širokoúhlých objektivů. Pár dalších vesměs pozitivních posudků stále na internetu najdete (např. Rockwell, Roerslett, 16-9.net a.j.)

 


email: jankr na seznamu

< Zpět