Make your own free website on Tripod.com

Fotografie | Jan Kroupa | Technika

 Manuální Nikkor AiS 4.5/300 ED-IF

- klasická třístovka od Nikonu

Nějakou dobu jsem uvažoval o ještě delším objektivu pro širokoúhlou astrofotografii i normální fotografování a nakonec jsem si pořídil tenhle. Inzerát na něj jsem našel na internetu (prodávající byl z Kanady). Cena byla rozumná a celá transakce, která hladce proběhla během následujícího měsíce, byla i docela zajímavou zkušeností.
Stativový kroužek ke třístovce jsem si udělal sám, vidíte ho na obou obrázcích (s Nikonem FE) na této stránce.

NOVÉ: Třístovku jsem nedávno nechal doplnit CPU čipem, který umožňuje její použití (přesněji měření expozice) s novými těly jako F-80 nebo D-70. Nakonec sice místo D-70 mám Canon 350D, nicméně i na něm tento objektiv velmi uspokojivě funguje (s jednoduchým adapterem) a navíc s ním lze celkem uspokojivě využít i telekonvertory od Nikonu, ukázku najdete níže.

 

 

Optické vlastnosti (nejprve z druhé ruky):

Internetové posudky optických vlastností manuálního Nikkoru 4.5/300 EDIF nejsou (na rozdíl od stoosmdesátky) zcela jednoznačné: od řady nadšených až po některé poněkud rezervovanější. Pro hrubé porovnání s novějšími objektivy 4/300 pro Nikon si zde můžete prohlédnout hodnocení uživatelů vytažené z PhotoZone.
Často se uvádí, že tento objektiv funguje dobře s mezikroužky (jako makroobjektiv s dlouhou pracovní délkou), ne ale s telekonvertory (s TC14b je přesto mnoho uživatelů spokojeno). Co se týká astrofotografie, našel jsem na internetu spíše chválu, ukázky najdete např. na stránkách Scotta Irelanda.
 

A moje pozorování:

Nejprve mechanika: Je to sice nejlehčí třístovka, jakou kdy Nikon dělal, přesto je znatelně větší a těžší než můj 2.8/180. Ve srovnání se současnou AF verzí nebo třeba zoomem 2.8/80-200 to nejhorší není  (oba jsou téměř o půlku těžší), dnešní už celkem slušné spotřebitelské zoomy s rozsahem 75-300 jsou ovšem poloviční (ale na horním konci rozsahu obvykle také horší).
Konstrukce objektivu je solidní; (vysunovací) sluneční clona je vždy po ruce, zaostřování funguje hladce a přesně a celkové ovládání je příjemné.
Má velmi dobrou ergonomii pro fotografování z ruky: na těle je dost místa pro pevné uchopení, zaostřovací kroužek je dost široký a na zaostřování přitom stačí jeden prst.

Protože jsem si chtěl ověřit, co mi to z Kanady vlastně přišlo, po dlouhé době jsem zase zkusil test s rozlišovacími obrazci. Pro porovnání jsem fotil i pětapadesátkou (Micro Nikkor 2.8/55, můj referenční objektiv) a stoosmdesátkou.

Při testování třístovky může být už docela problém nerozhýbat snímek (pevný stativ, nejlépe s užitím MLU, t.j. předsklápění zrcadla (Nikon FE to umožňuje, Canon 350D naštěstí taky), přesné musí být zaostření a také expozice. Proto jsem také tentokrát použil citlivější film (400 ASA), jaký se navíc s dlouhými objektivy v praxi nejčastěji užívá  (nebo i ještě citlivější).
Když jsem zkusil fotografovat z ruky bez opory, tak jsem zjistil, že (jak šlo čekat) 1/250s pořádně neudržím, ještě při 1/500s  je zhoršení kresby tak na 50% snímků také viditelné a dokonce i při 1/1000s je rozdíl proti stativu občas patrný (!) Od 1/500 tedy z ruky fotit můžu, ne všechny snímky budou ale úplně ostré. Při focení s digitální zrcadlovkou je výhodou celkem bezproblémové využití vyšší citlivosti (i ISO 800-1600) a tedy možnost pracovat s dostatečně krátkými časy. Na následující ukázce je orel bělohlavý z pražské ZOO.

Při prohlídce nafoceného filmu mě příjemně překvapilo, jak dobře tento objektiv funguje už při otevřené cloně. Zvláště pro teleobjektivy je to velmi důležité, jsou potřeba krátké časy a cloní se málokdy.
Objektiv 4.5/300 při f/4.5 kreslil velmi rovnoměrně na celé ploše políčka a na všech rozlišovacích obrazcích šlo rozlišit 56-63 párů čar/mm, až do rohů snímků (měřítko při focení bylo 1:63). Se cloněním se spíše zvyšuje kontrast, rozlišení už jen o málo. 
Zkreslení objektivu je minimální, otevřený ale v rozích (na filmu) znatelně vinětuje.

Když 4.5/300 EDIF porovnám se svým AF Nikkorem 2.8/180 EDIF, řekl bych, že oba objektivy kreslí podobně při otevřené cloně (ovšem f/4.5 vs. f/2.8), ale po zaclonění je stoosmdesátka o něco lepší. Má také lepší barevnou korekci než třístovka, u které jsou u krajů viditelné naštěstí slabé barevné proužky podél hran objektů (laterální chromatická aberace>"color fringing", důvod pro užívání ED skel v teleobjektivech; zřejmě i proto má další verze o 1 ED člen víc). Zatímco stoosmdesátku se téměř chová jako apochromatický objektiv, u třístovky je to přeci jen o něco slabší (ve střední části, t.j. např. při použití objektivu na digitální SLR, by to mělo být už v pořádku).
Mluvím zde samozřejmě o mikroskopickém zkoumání negativů; pokud bude vůbec na fotkách rozdíl, tak jen minimální a opět se spíše projeví technika focení.

Po přečtení různých názorů na to, jak objektiv funguje s telekonvertory (viz dole) jsem ho vyzkoušel s TC-14  (ale i TC-20, více zde) a když potřebuji skutečně dlouhou ohniskovou délku, klidně TC používám..

Vpravo se můžete se podívat na ukázkový snímek, z asi 300 m s třístovkou a telekonvertorem TC14, větší verze je zde. Obrázek prošel pochopitelně editorem, v němž byly upraveny úrovně, redukováno CA a šum (při zatažené obloze jsem měl nastaveno ISO 1600) a provedeno doostření USM. Ještě poznamenám, že efektivní ohnisková délka této kombinace je 672 mm a na to, že to bylo foceno z ruky to jistě ujde.

Dalekohled z teleobjektivu:

Velmi uspokojivé je použití třístovky (eventuelně ještě s telekonvertorem TC-200 popř. i s 2x Barlowovou čočkou), redukcí a 15mm okulárem (zvětšení 20x, 40x, 80x) jako malého astronomického refraktoru pro jasnější noční objekty; kresba je bezvadná (bez barevných kontur, typických např. pro levné achromáty). Dosažitelné rozlišení je v tomto případě podstatně vyšší (teoreticky ca. 2"), než jaké lze dosáhnout na filmu. Dvojhvězdy se vzdáleností složek 3-4" lze rozlišit celkem snadno (tomu by odpovídalo přes 200 p.čar/mm u samotného objektivu) a za optimálních podmínek lze rozlišit všechny čtyři složky známé "dvojité dvojhvězdy" eps Lyra.. Krátery na Měsíci tím také vidíte jako na dlani, mohou to potvrdit i sousedi a další návštěvníci našeho astrodvorku ..

 

Závěr:

AIS Nikkor 4.5/300 EDIF je klasická manuální třístovka od Nikonu, ve své době špičkový profesionální teleobjektiv. Má solidní mechanickou konstrukci a opticky pracuje velmi uspokojivě už při otevřené cloně, která se u dlouhých teleobjektivů využívá nejčastěji. Je to asi nejdelší objektiv se kterým lze při slušných světelných podmínkách ještě fotit z ruky (tedy alespoň bez stabilizátoru); pomáhá tomu i jeho velmi dobrá ergonomie. Dnešní modely jsou asi ještě o trochu lepší; při praktické práci s teleobjektivem se ale víc než drobné rozdíly v kresbě projeví správná technika fotografování. 

--------------------------

Pro zajímavost si můžete ještě přečíst, jak různí uživatelé hodnotí možnost užití objektivu 4.5/300 EDIF s telekonvertorem (z diskuze na photo.netu). Fakt nevím, jestli se liší jednotlivé kousky objektivů nebo nároky uživatelů, vyberte si sami. Podle mě to tak špatné rozhodně není a zvláště při digitálním fotografování lze určité nedokonalosti při použití TC (o něco měkčí kresba, CA) relativně snadno eliminovat na počítači.
 
-  není dobrý s telekonvertory
-  s telekonvertorem TC-200 je stejně ostrý, jako je s ním 300mm f/4 ED-IF AF objektiv
-  s telekonvertorem TC14B dobře nefunguje
-  s TC14B opticky funguje velice dobře
-  kvalita obrazu s konvertorem (TC14)  je nižší, zvláště při otevřené cloně
-  v kombinaci s TC14B pracuje vyjímečně dobře

Poslední aktualizace (digitální fotografie) 13.11.2005


jankr.foto@centrum.cz

< Zpět