Make your own free website on Tripod.com

Fotografie |Jan Kroupa | Technika

 
II. Zoom 17-55 vs. Nikkor 2.8/28 na Canonu 40D
    I. Zoom 17-85 vs. 2.8/20 a 1.8/50 na Canonu 350D

TEST

II.

Po více než třech letech ještě jedno porovnání objektivů, pro změnu na Canonu 40D. Soutěžil můj nový "digitální" zoom
EF-S 2.8/17-55 IS
, kterým jsem nahradil předchozí 17-85  a manuální objektivy tentokrát zastupoval  Nikkor 2.8/28 AiS,
na APS-C formátu normální objektiv s efektivní ohniskovou délkou 45mm.

Po dřívějších zkušenostech jsem tušil, že širokoúhlý pevný objektiv z 80. let bude mít dost práce, aby se zoomu při 28mm (ve střední části jeho rozsahu, kde kreslí naprosto bezproblémově) vyrovnal - dnes už skutečně neplatí, že pevné ohnisko je automaticky lepší než zoom. Uvidíte, že i v tomto případě jsou rozdíly velmi malé a jinak spravedlivou remízu nakonec odvrátila až přeci jen o něco patrnější chromatická aberace staršího Nikkoru.

K testu: Pořídil jsem obvyklý snímek z okna při clonách od f/2.8 do f/11, u obou objektivů s manuální expozicí, u zoomu s automatickým zaostřením (funguje spolehlivě), u Nikkoru jsem pro zaostření i měření využil režim live view. Se zoomem naměřil 40D delší časy (o 1/3 clonového čísla), fotky ale jsou stejně ještě o něco tmavší.. Záběry s pevným ohniskem vyšly na 40D trochu teplejší (s AWB při zatažené obloze mírně do červena).

Na obrazovce se následně ukázalo, že při všech clonách je kresba obou objektivů prakticky stejná a je tedy zřejmé, že  s oběma je výsledné rozlišení blízké limitu senzoru fotoaparátu (s výjimkou krajů při f/2.8).

Jediným znatelnější rozdílem je chromatická aberace (CA), která je u zoomu při 28mm prakticky zanedbatelná. Ani u osmadvacítky to sice tak špatné není, nicméně když jsou na kraji záběru třeba větve proti obloze nebo vůbec kontrastní hrany, softwarová korekce CA při editaci rozhodně neuškodí.

A teď tedy ilustrační obrázky. Fotil jsem opět do jpegu v rozlišení velký/jemný se "standardní" stylem a snímek nijak víc neupravoval. Vpravo je celkový záběr, kde čísly jsou označena místa následujících výřezů.

První z nich (dole, zvětšení jako u všech 100%) je z kraje střední zóny.
Rozdíly v kresbě jsou malé a v praxi se asi neprojeví. Oba objektivy zde pracují velice dobře, z dřívějších testů navíc vím, že 28 mm je asi nejkratší ohnisko, kdy je nápis na silu v optimálním případě a daném rozlišení senzoru vůbec ještě čitelný.

 

Na druhém výřezu tentokrát z kraje políčka je okénko špýcharu na levé straně snímku.
U Nikkoru je už patrná chromatická aberace,
u obou objektivů je kresba měkčí při f/2.8 a velmi dobrá od f/4.

Později jsem si ale uvědomil, že při f/2.8 byla vzdálenost okénka už asi blízká spodní hranici hloubky ostrosti při zaostření na nekonečno a to mohlo výsledek ovlivnit..

 

 

 

 

 

 

 

 

Třetí výřez je z levého horního rohu, kde se nejzřetelněji projevuje chromatická aberace. Na první ukázce je vlevo výřez ze snímku s osmadvacítkou a vpravo se zoomem. Rozdíl není úplně dramatický, ale přeci jen jasně patrný.
Poslední porovnání by mělo demonstrovat možné úpravy digitálních snímků na počítači:  v levé polovině je výřez ze záběru s Nikkorem (jako na předchozí ukázce), napravo stejný záběr po softwarové eliminaci CA.

         

---------------------------------------------------------------------------------

I.

Nikkor AF-D 2.8/20        Canon EF-S 17-85 IS        Nikkor AiS 1.8/50

Mezi fotoamatéry se dlouho a oprávněně tradovalo, že pevná ohniska jsou už z principu lepší než objektivy s proměnnou ohniskovou délkou. Doba ovšem pokročila, dnešní profesionální zoomy (např. Canony třídy L) se pevným ohniskům vyrovnají a pochybnosti se přesunuly na levnější objektivy, zvláště ty s větším rozsahem.
Rozhodl jsem se to prověřit s objektivem EF-S 17-85 IS. Jedná se o lepší amatérský zoom zkonstruovaný pro digitální fotoaparáty a podle mých zkušeností je jeho jediným výraznějším problémem měkčí kresba a CA v rozích snímků u spodního konce rozsahu. Porovnával jsem ho se svými oblíbenými staršími Nikkory s pevným ohniskem (AF-D 2.8/20 a AiS 1.8/50), které lze na těla Canon EOS připojit pomocí jednoduchého adapteru.

Pár odkazů:

P. Harle: při testech v souvislosti s přechodem na plný formát zjistil, že na 68mm poskytuje 17-85 s 20D ostřejší snímky než nový 24-105L na stejně novém EOSu 5D ( !!, na 17 mm je to ovšem opačně)
T. Nishino: srovnámí objektivů 17-40L (nejlepší), 17-85 IS a 28-135 IS
P. Spiro: porovnává Canon EF 1.8/50 a starý Nikkor 1.4/50 (lepší) s adapterem
Tom M.: zoom 17-85 IS vs. Sigma 1.4/30, při f/5.6. U krajů zoom jasně lepší..

Oba Nikkory s pevným ohniskem jsou výborné objektivy a pro zoom jistě dostatečně kvalitní soupeři.
Mě ale zajímalo hlavně to, zda má pro mě praktický smysl je místo zoomu (při focení krajiny apod.) používat.

TEST:

S jednotlivými objektivy jsem s digitálním Canonem 350D nafotil při různých clonách stejný záběr se zaostřením na dálku, tak jak bych eventuelně mohl Nikkory na Canonu 350D reálně využívat. Se zoomem jsem použil autofokus, Nikkory jsem ostřil podle stupnice (někdo může mít proti AF námitky, ručně ale na matnici 350D sám lépe nezaostřím). Snímky jsem ukládal do formátu JPG v rozlišení velký/jemný, se základním nastavením fotoaparátu (všechny parametry 0).

Zajímavé přitom bylo, že fotoaparát nastavoval na obou ohniskových délkách trochu jinak expozici:  při všech clonách jsou výsledné snímky pevným ohniskem světlejší než se zoomem. Mírně se lišilo i barevné podání, se zoomem jsou snímky teplejší a mají vyšší saturaci, pevná ohniska kreslila více neutrálně  (není mi ale jasné, jak to ovlivňuje software fotoaparátu, nastavení bílé bylo v obou případech automatické, nejspíš se ale zohledňují informace z objektivu, pokud tedy jsou).
Poznámka pozdější:  Na rozdíl od Canonu 350D (kde stačila malá konstantní korekce) Canon 40D s manuálními objektivy a adapterem správně expozici vůbec neměří a odchylka silně závisí na nastavené cloně.. Je u něj však možné využít režim live view, kdy už je měření v pořádku. U Canonu 40D se také liší vyvážení barev, u Nikkorů s adapterem je však pro změnu teplejší než u zoomu od Canonu..

Nejprve stručné slovní hodnocení:

20 mm : podle očekávání

Při focení na film byla dvacítka ze všech mých Nikkorů při otevřené cloně téměř nejlepší ve středu pole (rozlišila ~ 75 lppm, otevřená padesátka kolem 50 lppm) ale o hodně horší v rozích (koma, chromatická aberace). Na digitálním senzoru se rohy do značné míry "ořežou"  a byl jsem tedy zvědav, jak se dvacítka prosadí na 350D v porovnání se zoomem, který má právě ve spodní části rozsahu určité problémy.

Test ukázal, že při detailním pohledu určité rozdíly vidět jsou, nicméně možná menší, než jsem čekal:
Záběry s pevnou dvacítkou při f/2.8 byly víceméně porovnatelné s otevřeným zoomem (f/4) při 20 mm Pevný objektiv je o trochu ostřejší ve střední části, u krajů a v rozích se mu zoom zase vyrovná. Po zaclonění je rozdíl minimální, v úplných rozích snímku je ale i potom změkčení u zoomu stále patrné, zatímco dvacítka už i tam kreslí ostře.
Na rozdíl od rozlišení je větším problémem již zmíněná chromatická aberace a distorze. Zvláště v rozích jsou barevné proužky podél kontrastních hran u zoomu viditelně výraznější, u pevného ohniska slabší a měkčí.
Zkreslení může být např. při fotografování architektury se zoomem na 17 mm dost vidět (vlnovité - silně soudkovité ve střední části s přechodem na poduškovité u rohů); s ohniskovou vzdáleností se ale velmi rychle snižuje a už při 20-22 mm je v praxi pro naprostou většinu motivů zanedbatelné (a až do 85 mm jen mírně poduškovité). Při fotografování architektury s
liniemi podél celé delší strany snímku je určitá korekce zkreslení na počítači tudíž žádoucí, totéž ovšem se v menší míře týká i pevné dvacítky (ta má o něco menší, ale hlavně pro korekci jednodušší soudkovitě zkreslení).

Protože po korekci na počítači nejsou na obrazovce (při 100% zvětšení)  rozdíly příliš patrné, zdá se, že přehazování objektivů se při běžném focení prakticky nevyplatí. Z druhé strany zvláště pro statické objekty, krajinu, apod., snímky s pevnou dvacítkou technicky zejména v rozích o něco lepší budou; pozná se to ale jen na větších formátech.. 

Později:  U mého (nového) EF-S 2.8/17-55 IS jsou CA i distorze na spodním konci rozsahu ještě znatelně nižší. Tento zoom se zřejmě pevné dvacítce (kterou jsem ale už mezitím prodal) minimálně vyrovná.

50 mm : (téměř) remíza

Normální padesátky patří už po mírném zaclonění k nejostřejším dostupným objektivům. Při mých dřívějších testech při f/8 rozlišil Nikkor 1.8/50 na filmu v celé ploše 90 lppm  (Micro-Nikkor 2.8/55 až 120 lppm ve středu pole). Podle mých zkušeností je ale na této ohniskové délce velice dobrý i zoom, který zde má i téměř nulovou chromatickou aberaci. Očekával jsem proto, že i když pevná ohniska nejspíš opět zvítězí, tak tak snadné jako na 20mm to mít nebudou.

To se také potvrdilo. S výjimkou pevného objektivu při f/1.8 (měkčí, viditelný rozptyl světla) nejsou v celém poli na obrazovce téměř žádné rozdíly vidět.  Jak ukazuje následující výřez z úplného rohu snímku, objektiv 1.8/50 je nutno zaclonit na f/4, aby se otevřenému zoomu (f/5.6) vyrovnal v rozích (jeho celková kresba je ale velmi dobrá od f/2.8). Po dalším zaclonění oba objektivy kreslí výborně v celé ploše snímku, v detailním porovnání je pevná padesátka o něco ostřejší (kontrastnější) u krajů a v rozích záběru, rozdíly jsou ale skutečně velmi malé.
 

Píši to vlastně nerad, ale čistě z hlediska technické kvality snímků s 350D se zdá, že na 50-60 mm je rozdíl kresby zoomu 17-85 a pevných objektivů téměř zanedbatelný, v obou případech se výsledné rozlišení blíží limitu rozlišení senzoru. Na rozdíl od světelnějšího 1.8/50 je tomu zoom blízko již při otevřené cloně (a připomínám, že díky IS s ním lze navíc udržet delší časy).


JK, 2005-2009

 

< Zpět